Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prvotina „When Landscapes Bled Backwards“ athénských nekompromisních drtičů byla jedním z nejsebevědomějších deathmetalových debutů minulé dekády. S potěšením lze konstatovat, že kapela od té doby neusnula na vavřínech a na svých deskách neustále zvyšuje pomyslnou laťku kvality. Letos servíruje už čtvrtou plnohodnotnou desku a ani na té necítím sebemenší zaváhání. Recept na úspěch mají přitom SICKENING HORROR stále stejný. Spočívá v přesném vybalancování melodičnosti, techniky a syrovosti.
„Chaos Revamped“ si uchovává hrubost, přičemž pracuje s technicky náročnými aranžemi. Díky tomu si neudržuje chladný odstup jako mnoho jiných továren na smrtící kov, jež inklinují k techničtější formě žánru. I na aktuální desce jsou místa, kde principál souboru George Antipatiss s ledovým klidem předvádí prstolamné dostihy na hmatníku, ale vždy je prokládá i riffovou řezničinou, která má potřebný tlak.
Už titulní skladba „Outburst“ rozehrává partii stopek a melodických kvapíků, neustále rozvádí hlavní motiv tak, aby nenudil, nechává ho otáčet se z různých stran a posluchače zásobuje různými úhly pohledu. A když už se zdá, že by to mohl posluchač prokouknout, vetkají do skladby sólo. SICKENING HORROR tu často rozvíjejí jeden nebo dva nápady a vždy vám je ukáží z nové perspektivy bez toho, aby tyto pokusy působily jakkoliv fádně.
Více než u předchozích alb mám u „Chaos Revamped“ pocit, že v něm tepe thrashmetalové srdce, které zatěžkává deathmetalová důraznost ve zvuku, progresivní kudrlinky a hrubost ve vokálech. Hlavně u kytar ale člověku nemůže ujít poklona, kterou tu Antipatiss skládá nejenom králům progresivního death metalu konce devadesátých let, ale i thrash metalovým hrdinům.
1. Outburst
2. Fragments of Time
3. Transmutation
4. ubical Void
5. Monarch
6. Chaos Revamped
7. Dawn of the Sick
8. lacial Warfare
9. Loophole
10. Fire Imploded
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.